Latinsky Chenonetta jubata, anglicky Maned Goose, Australian Wood Duck nebo Maned Duck,
německy Mähnengans, polsky grzywienka.

V jednom z anglických a v německém názvu se objevuje název husa a i v češtině je známa jako husička hřivnatá.
To pochází z toho, že tato kachnička je více podobná huse než kachně a proto ta nejednotnost v názvosloví.

Domovem kachničky hřivnaté je východní a západní pobřeží Austrálie a Tasmánie.
 Žijí většinou v menších hejnech a najdete je hlavně na březích řek, zavlažovacích kanálů a nádrží.
Nejsou dobří plavci a proto většinu času tráví na břehu pastvou. Jsou však dobrými letci.
Hnízdí v dutinách stromů i vysoko nad zemí a někdy i poměrně daleko od vody.
Velikostí je lze zařadit do kategorie větších mezi kachnami a malých mezi husami.
Váha asi 0,8 kg, délka 45–55 cm a rozpětí křídel 80–90 cm jsou základní údaje o její velikosti.
 Kačer je celoročně vybarven.

Protože kachničky hřivnaté hnízdí v přírodě dvakrát až třikrát za sezónu, mohl by si někdo myslet,
 že není problém v zajetí tyto kachny rychle rozšířit.
Donedávna však byly odchovy velice vzácné a až v poslední době se našim chovatelům podařilo sestavit páry,
které dávají mladé i dvakrát ročně.
Kachny snášejí do dutinové budky, většinou 8–12 smetanově bílých vajec, na kterých sedí 28 dnů.
Kachňata jsou schopná letu přibližně v 60-ti dnech života.

Potravou dospělých i kachňat je zelené krmení, hlavně tráva, doplněné ostatními krmivy pro vodní drůbež, tj. směsi, obilniny.
Výborným doplňkem je čerstvý okřehek, hlavně pro kachňata.

Chov v našich podmínkách není příliš náročný.
Platí pro něj stejná pravidla jako pro většinu vodního okrasného ptactva,
to znamená celoroční dostatek vody a v zimě alespoň malý, i nezateplený přístřešek s podestýlkou.