(13/2004)

Labutě
Jaroslav Němec

Největšími druhy v řádu vrubozobí, čeleď kachnovití, jsou labutě. Kromě labutě velké, kterou znáte z našich rybníků a řek,
jsou u nás chovány i ostatní druhy těchto krásných ptáků. Lze je chovat s ostatními druhy kachen a hus, ale v období toku
a vodění mladých je třeba je oddělit, hlavně pokud jsou chovány na menší ploše. Stejně jako u hus, je jejich základní potravou tráva
a proto je třeba je chovat na zatravněných plochách. Ideální je větší vodní hladina, aby mohla vyniknout jejich majestátnost.
 Plodnost u většiny labutí přichází ve třetím až čtvrtém roce života.

Labuť velká (Cygnus olor)
U nás běžně se vyskytující labuť je chována i u chovatelů. Nenáročná na chov.

V přírodě se vyskytuje v Evropě a Asii. Váží 9–11,5 kg a rozpětí jejích křídel je až 2,5 m. Tok v našem prostředí začíná v dubnu
a husa do velkého hnízda z trávy nebo slámy umístěného blízko vody snese 4–8 vajec, na kterých sedí cca 36 dnů. Housata jsou schopna létat
 až ve 120–150 dnech.

Labuť černá (Cygnus atratus)
Tato labuť pochází z Austrálie a v poslední době se stala velice populární i u našich chovatelů. Váží 5–6 kg a rozpětí křídel má až 2 m.
Její chov je nenáročný, ale větší problémy jsou se sestavením ideálního páru.

Tok v našem prostředí začíná různě v průběhu celého roku a husa do velkého hnízda z trávy nebo slámy snáší 4–8 vajec, na kterých sedí asi 36 dnů.
V případě hnízdění v zimě je lepší jim vejce odebrat a nechat je vylíhnout v líhni, protože hrozí nebezpečí zmrznutí vajec a zárodků v nich.

Labuť černokrká (Cygnus melanocoryphus)
Tento druh pochází z jižní poloviny jihoamerického kontinentu. V našich chovech je poměrně vzácná (i díky své ceně) a proto i zkušenosti
s jejich chovem jsou minimální.

Velikostně je o trochu menší než labuť černá (váha 4–5,5 kg a rozpětí do 155 cm).Tok probíhá různě v průběhu celého roku a stejně jako
 ostatní labutě snáší husa do hnízda z trávy nebo slámy 4–6 vajec, na kterých sedí asi 36 dnů.

Labuť koskoroba (Coscoroba coscoroba)

Atraktivní a jedinečný druh labutě, ornitology je řazena na rozhraní mezi husičkami (Dendrocygna) a ostatními labutěmi (Cygnus).
Nejmenší z labutí (3,8–4,5 kg a rozpětí max. 160 cm) se v přírodě vyskytuje v jižní části jižní Ameriky. V našich chovech je
také vzácnější, ale dle zkušeností ze zahraničí je choulostivější než ostatní labutě. Tok začíná koncem jara a husa snáší 3–9 vajec,
 na kterých sedí 33–35 dnů.

Labuť trubač (Cygnus buccinator)

Jeden z největších druhů labutí se v přírodě vyskytuje na severoamerickém kontinentu. Její váha je až 11,5 kg a rozpětí křídel až 2,6 m.
U nás je chována minimálně. Do toku jdou páry v květnu a husa snese 4–9 vajec, na kterých sedí 32–40 dnů.
Housata jsou schopna letu již od cca 90-ti dnů.

Labuť zpěvná (Cygnus cygnus)
Největší druh labutí bychom v přírodě nalezli na severním pobřeží a ostrovech Evropy a Asie.

Jejich váha je v rozmezí 8,5–14 kg a rozpětí křídel až 250 cm. Tok v našem prostředí začíná v dubnu a husa na 4–9 vejcích sedí cca 35 dnů.
Housata jsou však schopna létat již v 70–90-ti dnech.

Labuť malá (Cygnus columbianus)

Tento druh žijící na severním pobřeží severní Ameriky a Asie je v našich chovech vzácností a proto pouze základní informace.
Váha 6–8 kg, rozpětí 1,9–2,2 m, 2–7 vajec, inkubační doba 30–40 dnů a housata jsou schopna letu již po 60. dnu života.

Labuť Bewickova (Cygnus bewicki)
Tato v přírodě vzácně se vyskytující ( Evropa a Asie) labuť je vzácností i v chovech.

Jde o menší druh – váha 5,5–6,3 kg, rozpětí 1,8 až 2,1 m. Husa na 4–6 vejcích sedí 29–30 dnů a housata jsou schopna letu
 již od 40-ti dnů věku. Krátká inkubační doba a brzká létavost housat je dána tím, že v místě hnízdění je díky povětrnostním podmínkám
 pouze krátká doba na hnízdění a labutě musí brzo odletět do zimoviště.